Šachový oddíl Jiskra Strážnice

Skládání sestavy na Prušánky, to byl doslova a do písmene porod. Již ve středu jsem obeslal všechny členy soupisky s dotazem, kdo může přijít hrát a přidal upozornění pro první dva její hráče, že by měli během posledních čtyř kol odehrát alespoň dvě povinné partie, ať se vyhneme placení pokuty. Jenže zprvu chodily jen samé omluvenky. Holt kombinace hor se zkouškovým obdobím, to je špatný koktejl. A když se k tomu přidají ještě zdravotní patálie a pracovní povinnosti dalších hráčů, stalo se to, že jsem měl v pátek pouze čtyři borce připravené nastoupit. A tak jsem využil jakési "klauzule" v sms Martina Benoviče (..."Pokud by byla nouze nejvyšší, možná bych zvládl zaskočit") a Martin prostě musel dovalit z Brna a zápas odehrát. A tak jsme nakonec do Prušánek měli opravdu pět hráčů! Uf!

V neděli jsem dal sraz na pohodových 8:30 u Spořitelny, zajel pro pana Nožičku do nedalekého Radějova a šokoval zbytek sestavy tím, že jsem byl na místě 5 minut před domluveným termínem srazu, což je u mě věc nevídaná. Dokonce pan Nožička kvitoval, že jsem ho v Radějově nabíral na minutu přesně! Hráči se postupně trousili, ale ten, kdo to má nejblíž (doslova pár kroků) pořád nikde. Řeč je o Ivo Kuželovi. A tak jsme trpělivě počkali ještě pár minut přes půl deváté a pak jsme mu začali volat, ovšem marně. Přejeli jsme tedy těch pár metrů k jeho domu a začali i zvonit, ale stále bez odezvy. Napsal jsem mu i sms, co se s ním děje, ale stále nic. Až když jsem měl zařazenou zpátečku s tím, že jdu prostě zvonit na Vojtu Šafaříka, který bude prostě muset jít hrát, i když se necítí dobře, tak najednou volal zmatený Ivo se slovy, že zaspal. Za zhruba deset minut se vykutálel z domu se slovy, že si sice budík nastavil, ale zapomněl ho zapnout a pak se hrozně divil, proč mu tak dlouho hraje telefon, když je neděle ráno.. No, naštěstí to dobře dopadlo. Zavolal jsem Radku Dryšlovi, že budeme mít mírné zpoždění a s ním jsme také do Prušánek dorazili. Na chodbě mě šokovalo, že Jirka Fanta, který v místní klubovně byl nesčetněkrát, se vydal po schodech nahoru, namísto do sklepa místní budovy. Nakonec jsme do útulné prušánecké klubovny trefili (SMÍCH) a jediná známá tvář byla Jaroslava Švásty (nepočítám-li rozhodčího Jirku Tesaře z Hustopečí). Jinak tam seděli čtyři (pro nás) úplně cizí mladíci.

Na domácí sestavě šlo vidět, že tentokrát dostal přednost zápas béčka v Krajském přeboru, kde do Vyškova vyrazilo trio Krolop, Šimek, Schottl, které je rovněž na soupisce pro OP 2. Na první šachovnici našeho zápasu tak za domácí usedl z pozice až osmého hráče soupisky Jaroslav Švásta a dále výše zmiňovaní mladíci, které rozhodčí Jirka Tesař pokaždé představil přízviskem "žák".

Utkání začalo velmi zostra na prvních dvou deskách. Já jsem černými s panem Švástou hrál tak lehkovážně, že jsem si (napůl vědomě) nechal chytit střelce za rozbití krytu před soupeřovým králem a odevzdal figuru za dva pěšce. Ovšem kdyby můj oponent hrál přesně, měl bych pěšce jen jednoho. Poté jsem vsadil všechno na jedinou kartu, kterou byl útok na královském křídle, ovšem dobře bránící soupeř ho ustál, ačkoliv nakonec musel odevzdat kvalitu za pěšce. Nakonec mi zbyly dvě věže a lehká figura, proti třem lehkým figurám soupeře a jedné věži. A jelikož se v pozici neotevřel žádný sloupec, po kterém by moje těžká jízda mohla vniknout do soupeřovy pozice, nabídl jsem remízu, kterou soupeř sice nejdřív odmítl, ale po pár tazích sám uznal dělbu bodu. Na druhé desce se soupeř Iva Kužely - mladý Lukáš Váňa - doslova porazil sám. Ivo to pak komentoval slovy, že musel vstávat a jet do Prušánek kvůli půl hodinové partii. Já si ale osobně myslím, že byl rád za vítězství, ačkoliv mu ho soupeř doslova daroval. Ivo získal nejdřív pěšce, dalším tahem mu soupeř dal zcela zadarmo figuru a neodvratný konec partie Ivo zrealizoval po dalších osmnácti tazích. Tato partie skončila jako první. Na třetí šachovnici dělil oba soupeře propastný rozdíl 67 let. To je velká hromada šachových zkušeností, přesto měl Jirka Fanta v partii namále. Po jeho tahu 23. ... Ve4 zahrál domácí hráč napadnutou dámou na g3, neuvědomil si však, že věž může klidně sebrat pro vazbu pěšce D, viz diagram:

Tady měl náš borec štěstí. Nakonec na šachovnici zůstaly jen dámy a mladý domácí hráč, který v tu chvíli prohrával o jednoho pěšce, jejich nabídnutou výměnu přijal, což hned Jirka komentoval slovy: "Tos neměl brát!" a za pár tahů mu také ukázal proč a zapsal celý bod za výhru.

Také partie na čtvrté šachovnici byla plná chyb z obou stran a byla doslova jako na houpačce. Martin Benovič ji dobře rozehrál, hned ze startu odmítl pěšce na b7 a potom ve střední hře ztratil figuru. Jeho soupeř měl však s realizací výhody větší problémy, než se všeobecně čekalo. Pak podcenil vpád bílé věže do své pozice a ta namísto dobrání jezdce po špatném ústupu černého krále ve spolupráci s pěšcem dokonala jeho rychlou popravu nečekaným matem. 

Také na poslední šachovnici byl velký věkový rozdíl mezi oběma hráči, které dělilo 63 let. Soupeř pana Nožičky se zahleděl do útoku na černého krále, při kterém obětoval kvalitu a vsadil vše na jednu kartu. Nicméně za pár tahů nechal stát dámu, čehož si bohužel náš borec nevšiml, viz diagram:

Po posledním tahu černého (Vg5) zahrál bílý Sxf7 a doslova tak odevzdal svoji dámu. Jenže vůdce černých figur si toho nevšiml a namísto dámy zdarma sebral jezdce tahem Vxg3, škoda. I tak to našeho hráče nemuselo mrzet, protože mu za několik tahů mladý soupeř vlezl ukázkově do matu.

Suma sumárum jsme tak v Prušánkách dominovali a domácí od pověstného kanára uchránila jen moje vlastní blbost, zbrklost a lehkovážnost. I tak jsme zpět do Strážnice odjížděli spokojeni a Ivo Kužela si dokonce neodpustil rýpnutí, že skoro všichni v autě vyhráli, až na "někoho"... No, rychle jsem mu vysvětlil, že navážet se tímto způsobem do řidiče by mohlo vést k jeho pěší túře a že on je ten poslední, kdo by měl vtipkovat, vzhledem k tomu, že si neumí ani nastavit budík (SMÍCH)! Cestu jsme si ještě natáhli zajížďkou do Břeclavi, kam jsme odvezli Martina Benoviče na vlak zpět do Brna a do Strážnice dorazili lehce po třinácté hodině. 

Za čtrnáct dní nás čeká výjezd do Velkých Pavlovic a poté budeme mít dvě kola volno. Takže šachu zdar a všem čtenářům vše nejlepší v novém roce!

FOTOGRAFIE ZE ZÁPASU:

Jedničkou domácího týmu se včera nečekaně stal Jaroslav Švásta, který jako jediný z hráčů Prušánek dokázal v zápase bodovat.

Od druhé šachovnice dál domácí nasadili dravé mládí, které však příliš dravosti nepředvedlo a "žáci" v barvách Podlužanu nezískali ani půl bodu.

Druhá a třetí šachovnice domácích v podání vlasatého Lukáše Váni a Ondřeje Kollera.

Nejblíž k bodům byl z domácích mladíků Jakub Sláma na čtvrté šachovnici, který sice získal figuru, ale nakonec nešťastně vlezl do matu.

Na páté šachovnici dnes hájil domácí barvy Tomáš Weissberger, který rovněž postavil svého krále na špatné políčko a dostal mat.

Moje fotka tradičně chybí, a tak začínáme až druhou šachovnicí. K té zasedl za Jiskru Ivo Kužela, který rychle (a až příliš snadno) vyhrál.

Na té třetí pak hrála legenda strážnického šachu a velezkušený matador Jirka Fanta. Ten i přes drobné zaváhání, kterého soupeř naštěstí nevyužil (viz diagram výše) dovedl svoji partii k jisté výhře.

Martin Benovič si přijel na otočku pro celý bod, ačkoliv k němu nakonec vedla velmi trnitá cesta. Ale takové jsou prostě šachy a partie jde jen těžko vyhrát bez soupeřových chyb.

Jaroslav Nožička zasedl k páté šachovnici a také jeho zkušenosti nakonec dominovaly nad dravým mládím.

A ještě jedna perlička na závěr. Účesy a lá Kosí bratři v podání Iva a Martina..

PARTIE ZE ZÁPASU:

1. Švásta - Solařík 1/2

2. Kužela - Váňa 1 : 0

3. Koller - Fanta 0 : 1

4. Benovič - Sláma 1 : 0

5. Weissberger - Nožička 0 : 1

Další zápas se v rámci 5. kola nehrál.

Autor: Pavel Solařík